Co dělat, když nastane apokalypsa nemrtvých? #5

Probouzet se do sychravého rána a dát si čerstvou kávu, slaninu s vejci, osprchovat se a převléci se do čistého oblečení. Není to tak dávno, aby na to člověk zapomněl, ale je to tak dávno na to, aby si už nemohl vzpomenout, jaké to vlastně je. A takto je to s většinou věcí. Vím, jak zní hudba, ale nevím, jaké to je jí slyšet. Vím, co je to bezpečí, ale už si nepamatuji ten pocit.

Soukám se z auta. I když není nikdo v okolí, tak si dávám pozor. Ještě nevyšlo slunce. Zima se zdá být vlezlejší. Také mě bolí rameno, a mám hlad. Ten stejný šedý šum před stadionem značí jen nepřístupnost něčeho, co by dokázalo zlepšit životní úroveň, skoro jako čerstvá káva, slanina s vejci a sprcha.

Budu si muset nechat zajít chuť. Místo toho vybaluji z batohu kukuřičné lupínky, nabírám si středně velkou hrst a suše polykám. Bez mléka, lepí se na patra a nemají chuť. Když si však uvědomím, že žiji, a jaký by to byl vlastně risk vtrhnout na ten stadión, tak i nejsušší kukuřičné lupínky dokáží zachutnat. Chutnají rozhodně lépe, než kousnutí nemrtvým a pak následných 48 hodin v úmorných horečkách střídajících zimnici, ze kterých existuje jediné vysvobození, a tou je kůlka z glocka.

Být zbabělec není romantické, nepřináší to slávu, nepřináší to ani vejce, natož slaninu, natož, třeba kafe a sprchu. Ale takový je dnešní svět, přežijí hlavně zbabělci, kteří mají v batohu krabici prošlých lupínků.

Líbíl se Vám článek?

Díky darům nemusí být na webu reklama. Děkuji všem, kteří přišpeli 🙂
PayPal
Bitcoin
Bankovní převod: Platební brána
BTC adresa: 1ECxFCzP3n3t6Rq8zMcQZpkPQbw2QYchWL