Co pro mě znamená svět Warcraftu

Je to již mnoho let co jsem prvně zavítala do Tirisfalských lesů se svou černokněžkou. Oděna do lněného, děravého hávu. S pár stříbrnými, netopýří krví a skleněnou lahvičkou many. První zastávkou z rodné hrobky byla příměstská ves Brill. Tam jsem se posilnila po prvních zkušenostech s nepřáteli. Zpovzdálí sleduji hradby Lordearonských ruin, je to poprvé. To ještě zdaleka netuším, kolikrát se těmito ruinami budu procházet.

Omluvte romantizovaný začátek, ale jinak to v případě mých prvních zážitků se světem Warcraftu nejde. Sbírám odvahu pro napsání tohoto článku, neb je pro mne velmi důležité vystihnout správnou myšlenku, a dojem, který mi hra dala. Ačkoliv si již přesně nepamatuji své začátky, tak mohu říci, že pocit z objevování nového světa ve mně zůstal pečlivě zakonzervován doposud.

Těžké začátky

Pamatuji si ten teror, který jsem zažívala, když jsem prvně sbírala zkušenosti v Strangelethornu. Džungle, kde je na každém rohu nástraha, a když už zvládnete domlátit tři raptory, tak vás sejme protivník, který čeká na oslabené hráče. Nedovedu spočítat kolikrát jsem po úmrtí hru ukončila, naštvaná, unavená, a po pár minutách jsem se přihlašovala zpět, zopakovat si celé to martýrium. Expení ve srangelethornu je jako válka ve Vietnamu. Jen co si vzpomenu na ty zakempené hajzlíky, hned mi vře krev. Kdybych jen věděla co mě čeká v Tanarisu…

Wau – Dark portal

Pamatujete si ještě přesně jak vypadal váš první port Dark portalem? Já naprosto, těsně před vstupní fanfárou mě sejmul Human Mage. Tolik práce mi to dalo, desítky hodin hraní. A těsně před vstupem mě smázne nějaký postih. Dojem z Dark portálu mi to však nepokazilo. Dark portal je pro mne doposud mrazivým, tajuplným místem. A celý Outland je pohádkový svět, zcela odlišný od Kalimdoru a Eastern Kingdoms.

Jsem maximální level, ale pořád to neumím

Sotva jsem dodělala cap. Loguji do battlegroundu. Warsong Gulch, jsem natěšená na epický boj. Vběhnu na bitevní pole. Sap > Smrt. Ještě párkrát ve stejném pořadí. Ono se to však časem a gearem podá. Je potřeba párkrát dostat na zadek.

Ani po x letech to neumím, tak jak by si mohli ostatní myslet

Všechny úkoly jsem udělala snad tolikrát, že znám nazpaměť průvodní texty. Classic dungeony znám poslepu, ale stejně se nemohu považovat za víc než jen “zkušeného hráče”. Už na to nemám ani tolik času, hraji hlavně pro odreagovávání. Nikdy jsem neaspirovala na top příčky.

Není to jen hra

world explorer wow

Pro mě je tento kouzelný svět hlavně místem kde mohu dát odpočinout unavenému tělu a mysli. Žít příběhy hrdinů, sama být hrdinou. Hnát se krajinami bažin, ohňů, mrazu, tisíci skalisek. Každá postava má svůj příběh, každý kolemjdoucí řeší své útrapy, a těší se ze svých radostí. Rozmanitost hry dokáže člověka upoutat na dlouhá léta. A i když jsem si v průběhu dala pár přestávek, tak se vždy vrátím, a není to jen pro pocit nostalgie.

S odstupem času si hru konečně dokážu vychutnat, již dávno se neženu za ranky, kterých jsem stejně nikdy nedosáhla. Zábavu dokážu najít v maličkostech, kterých má hra tolik, že je ještě pár let budu objevovat.

Líbíl se Vám článek?

Díky darům nemusí být na webu reklama. Děkuji všem, kteří přišpeli 🙂
PayPal
Bitcoin
Bankovní převod: Platební brána
BTC adresa: 1ECxFCzP3n3t6Rq8zMcQZpkPQbw2QYchWL