Škola nemá být kriminál – ale je

Jen co vlezou Boskovické děti do školy, budou muset odevzdat mobily, nebo zřejmě dostanou pěstí od ředitelky. Ve školské radě je rudo. Již před dvěma lety to zkusili prvně. Tehdy proti zákonu. Teď je zákon na jejich straně.

Tuhle a další prasárny umožňuje novela zákona

Představte si, že musíte někam chodit. Něco tam dělat, máte zakázáno používat osobní věci, máte stanoveno, kdy můžete jít na toaletu, kdy se můžete najíst. Po celou dobu pobytu nesmíte opustit areál. To vše bez nároku na mzdu, honorář, finanční kompenzaci. V případě nespokojenosti budete potrestáni. V případě opakovaných prohřešků potrestají vaší rodinu. Ano, takto to mají občané Severní Koreje. A také všichni žáci školou povinní.

Žáci si prý nestěžují

Asi jim dělali průzkum poradci Kim Čong-una. Což by na mindset školské rady sedělo. Ovšem v reálné společnosti, která není zastrašována, omezována na pohybu a na kritickém myšlení, se jen těžko jednotně shodnou na tom, že jim je nějaký zákaz prospěšný. Takto civilizovaná, svobodná společnost nefunguje. A stokrát se to může školská rada snažit změnit. Vždy to skončí fiaskem, naštvanými lidmi a bohužel i zničenými životy.

Rodiče na Facebooku jásají

“Dítě nemá ve výuce co hledět do mobilu” – píše paní Jaroslava potají na záchodě, mezitím, co jí hledá šéf, že se zase ulejvá z práce. Další diskutující, paní Alenka, si zase stěžuje, že ona v práci nemůže mít mobil – to má paní Alenka blbý. Ostatní mudrcové v diskusi píšou, že bez mobilů bylo lepší dětství. Já vám nevím, ale moje dětství bylo z velké části špinavé sídliště s rezavými prolézačkami, a pískovištěm plném injekčních stříkaček. Za mě totiž mobily taky nebyly.

V moři hujerů, kteří by ještě přitvrdili, se málem ztratila maminka, která se bojí o své dítě. Protože naposledy nemohlo zavolat domů, když mu bylo špatně. Kdo si pamatuje školní ošetřovnu, ten ví. Radost ze zákazů mobilů potěší hlavně toho, kdo chce, aby za něj škola vychovávala děti.

Moje dítě má školu rádo

To je ovšem super. A mělo by to tak být, ale nejde podle jednoho dítěte říci, že je něco sluníčkové. Jasně, že to nejde ani v případě jednoho nespokojeného dítěte. Ale to nespokojené dítě je jaksi v nevýhodě. Vadí mu, jak to funguje, ale na jeho názor se nikdo neptá. Dostane nálepku potížisty. Občas se najde osvícený učitel, který dokáže pomoci, ale většinou si neúspěchy, depky, a komplexy ze škol dotáhneme až do reálného světa. Některé porouchané lidi už pak neopravíte.

Můj dům, můj hrad

Školy by si měly určovat vlastní pravidla, nelze jim nařizovat co a jak mají dělat. S tímto tvrzením bych téměř dokázala souhlasit. Ale chybí k tomu pár důležitých podmínek. Proto to aby si škola mohla určovat svá pravidla je zapotřebí.

  • Aby jí nebyl nikdo nucen v případě nespokojenosti navštěvovat
  • Aby nebyla placena lidmi, kteří s danými pravidly nesouhlasí

Ve volném překladu by mělo být školství oproštěno od státu. Privátní škola, která nikterak neomezuje možnost výběru, by si měla pravidla určovat sama, a bude jen na lidech, zdali si jí vyberou.

Je celkem jedno, co zakazujeme

Mohou to být mobily, náboženské symboly, líčení, (ne)formální oblečení. Nejde totiž vůbec o to, co se zakazuje, ale o to, zdali existuje možnost se na něčem takovém nepodílet. Pokud nesouhlasím s tím, jak je nastavená škola, tak bych měla mít možnost odejít, a třeba jít konkurovat s něčím, co považuji za lepší. A jestli to je lepší posoudí ostatní.

Aktuální prostředí však zakazuje téměř jakoukoliv alternativu, centrální autorita si udělila výhradní právo určit, co je a co není správné pro studenty. Diskuse většinou není, buď se pracuje s dogmatem neotřesitelnosti školství nebo se odmítá z předem určeného soudu. Odpůrci povinného školství mají nálepku potížistů a drama queens.

Líbíl se Vám článek?

Díky darům nemusí být na webu reklama. Děkuji všem, kteří přišpeli 🙂
PayPal
Bitcoin
Bankovní převod: Platební brána
BTC adresa: 1ECxFCzP3n3t6Rq8zMcQZpkPQbw2QYchWL